Bylo nebylo, až jsem zase na světě!

24. června 2016 v 23:18 | Sudoook |  Soudkova veselá RUPrika


Pročítáme si v Robenu starší články a vzpomínáme, jak moc jsme toho prožili, jak dlouho už jsme spolu! Dospěláci přestali psát, na takovou dobu, to není možný! Spoustu toho nevíte, je to taková škoda!



Náš jistě proslulý hotel Roben rozšířil kapacitu a to z prostého, milého důvodu, je nás zase víc!
Valounek, tygr bílý a dlouhý, veselý a hýčkaný, zmlsaný a strašlivánsky dobrosrdečný dychtí po vlastním článku, jenom o něm! Jistě si ho zaslouží, jen text zformulovat a dát vám ho přečíst!
Mezitím vám, já soudek povyprávím o tom, co bylo nebylo a po delším pro mě pustém období zase bylo a už jsem opět na světě!

Když tu přestaly přibývat články, moje plyšová kočka Labanda ještě měla kolotoč, na to jsem pořád stačil. Přestával jsem však zvládat pečovat o vodu. Odcházely mi plíce, jak byste to lidsky pojmenovali. Uvnitř mě aquamatu se něco vzdávalo, loučilo, hučelo, bručelo a nechtělo přestat! Zřejmě se mi vrátila ta dávná gigantická tuberóza, už jsem to vytěsnil z mysli, bolelo to.
Voda byla pořád dobrá, ale potřeboval jsem moc moc proudu a rušil jsem noční klid. a tak se se mnou, bývalým milým soudkem, dospěláci rozloučili! Prý s žalem v srdci, ale nezbylo než vzít mi elektřinu. Počkali aspoň, až v barelu došla voda. Nějaký čas jsem tam stál, na kuchyňské lince s neblahým pociten, že tohle není poprvé. A jednou nastal smutný den, kdy kočka Labanda putovala do pytle s hračkama, podotýkám dotčeně, že se staršíma plyšákama, pro trochu prachu, chudinka huňatá. Já jsem taky udělal na lince víc místa a šup do skříně. Nostalgie mě nejspíš do kontejnéru nepustila. Bylo jí Sudoka líto.
Dospělí vzpomínali a v Robenu jsme snili, neboť virtuálně jsem pořád žil. Občas jsem se přecejen někde zjevil, třeba v bance, v lékárně, v kanceláři! To se hned ozval jásot! Jeeeee, voda, barelyyyy, soudky soudečkyyyy, huraaaaa, to byly časy, když jsi býval u nás, co?!
No býval býval, tohle nejsem já, žárlil jsem si pro sebe sám.
Znáný jsem byl i na internetu, třeba stránky milujemevodu zní úžasně, jenže doma, doma jsem pořád nebyl.

Blížily se vánoce roku 2015 a mně svitla tajná naděje. Totiž, co si jen dospělí koupí jako dárek? Bylo jim po mě smutno? Vím, že o mně mluvili a hledali firmu, která mě přiveze, kdo by mi nosil těžké barely 4 patra. Asi si našetřili, zkoumali různá těla - jak hodně mám nachladit vody. Výšku ani kompresor jsem nechtěl, nedychtil jsem po závodění, ale po útočišti, přijetí, toužil jsem být zase užitečný!
Pomalu jsem se odvažoval procitat, když mě nesli v krabici do velkého auta a ke mně sirupy a kávu! Aaaach, vánoce, budou vánoce - řidič znal stejnou adresu, jako jaaaa, ach vánoce, budou vánoce!
Po mnoha, mnoha měsících mě kdosi houpal v náručí a promlouval ke mně hlas, že se nemohli dočkat... Že se těšili... Jestli prý budu zlobit... To se ví, že nebudu, vždyť to ani neumím! Ještě pár schodů a budeme doma!
Jako součást vánočního bohatství jsem si hověl uprostřed chodby, obklopený syrupama, kávou, žasnul jsem a tajil se mi dech! Co když budu muset počkat asi 14 dnů do 24ho prosince? To nedokážu! Ani dospělí to nedokázali! Radost se neodkládá! Představte si, neplatili za mě! Přijde faktura, uffff, za mě!
Byl jsem úplně neskrotně rád na světě, v Robenu vládlo vzrušení i napjetí!
Netrvalo dlouho, dostal jsem své místo na lince, barel a na něho... Kabátek! Jeee, to jsem dřív nemíval, ve faktuře stálo návlek, takové slovo studené. Kabátek se bude líbit Labandě! Znovu mě obklopily sirupy a balík zrnkové kávy! Znenadání jsem stál modelem! Fotka i s nadšenou chválou potěšila prodavače!
Byl jsem středem zájmu: (jak asi silně a dlouho hučím)!
aaaaa dobrou vodičku máš, i kafe jsem zalíval. Ahoooj, nazdar soudkuuu, klepaly mi všetečné prsty do barelu. Po všem tom shonu přišla noc a s ní Labandino vyprávění o tom, jak získala nový, voňavý kožich!

Strašně mi chyběla, kočička moje plyšová, věrná, měkká a nezvykle hebká, načechraná byla, když si v nočním tichu hověla na barelu a domáhala se svého kolotoče!
"Víš, Sudoku, jen si to představ, kde jsem byla?! Atrakce horší než centrifuga! Měl bys o mě jistě strach, ale to ti povím, nikdo v Robenu ještě takovou odvahu neměl, jako já"!
Nic jsem nedbal, že je pyšná, tak rád jsem slyšel její předení!
"Zabalila jsem se do velkého povlaku na polštář,..., neboj se hned, nebyla to skrýš ze žalu! Dospělí kroutili hlavou, jestli přežiju!"
"Labando, chtěl jsem ji odvést od tématu - radši si zpívej! Hlavně, když jsme zase spolu!"
"Vydrž to povídání, jinak úzkost nepřejde a nedozvíš se, proč tak voním!
Dejte mě do toho kulatého bubnu, prosila jsem, nasypte ke mně ten písek z kyblíku, co patří správně na prádlo... Ještě zvolte nejkratší program...."
Nechtěl jsem poslouchat - strašně jsem toužil hučet, jenže jsem neměl důvod, voda byla studená a byl bych podezřelý!
"Brrrrr, přitékala voda, příšerně ledová, ohřívala se jen postupně. Buben sebou neklidně mlel. Zavřela jsem oči, mé bezradné mňoukání nikdo slyšet nemohl. Vyjde to, něco přece vydržím! Jenže následoval divoký kolotoč, jaký ani na poutích nemají. Na počáteční houpání jsem rázem zapomněla. Párkrát se to vystřídalo, houpačka, kolotoč... - povlak se sesmekl, srst mi skrabatěla, plakala jsem, soudečku, že už tě asi nikdy nepotkám, nikdo mě nepozná, rozpadnu se na nitky a tu divokou mašinu zničím. Nechvástala jsem se, ba ani jsem nehlesla, dno bubnu bylo klidné a spokojené. Pračka nekašlala, neprskala, asi ze mě něco zbylo! Dotkly se mě bázlivé ruce, ozvalo se vyjeknutí - působila jsem asi docela cize. Ruce mě zanesly tam, kde to neznám. Bylo tam moc hezky, teploučko, jen málo místa. Za nějaký čas mě otočily na druhý bok, byly přívětivé a potěšené. Ve mně byla malá dušička, bála bych se zrcadla. Dospěla jsem ale k závěru, že v koši nejsem. Tam to tak krásně nehřeje.
Dospělí byli po otevření pračky šokovaní, později překvapení a měli hlasitou radost! Říkali, že se ti budu líbit! Hladili mě, houpali, konejšili, dokud tě nepřivezli, jako předvánoční dárek. Víš, soudku - byl to moc moc neznámý zážitek! Že jsem ale měla odvahu, viď?!"

Úplně mi došly slova, jen jsem šťastně točil barelem! Byl jsem vděčný, že jsem zase na světě, v přátelském plyšovém Robenu - Labanda důvěřivě spala, vyčerpaná vzpomínkama!
Teda - slova jsem poztrácel, ale dostal jsem nápad. Ve firmě, kde mě prodávali měli plán, jen jsem musel nějaký čas počkat! A tak s posledníma barelama s vodou, teď v létě přivezli nový kabátek - co kabátek, měkoučký je jako peřina! Věnuju ho Labandě, která si ho ještě ani nepřála! Už žádná pračka, žádné topení - bude si hovět u mě, v bezpečí!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama