Podivné probuzení

2. června 2011 v 0:19 | Sudook |  Soudkova veselá RUPrika
Už jsem nechladil vodu, jen jsem si tak šuměl a oddechoval, až jsem docela usnul! Taky to kočičí předení mě ukolíbalo... Víte, ten Labandin motorek je děsně uklidňující!


A tak jsem spokojeně snil - o svých tisíci sudech, o výletu do Sudánu, stal se sudím ve fotbale, hravě měnil nejen svůj osud každých pár minut...
Ozvalo se vrčení, bručení, blížilo se a mizelo... Bbbrrrum, hhhrrrummm, na čem asi jedu? Třeba letím, to bude velikánské letadlo! Každý by si takové přál!
Vidím i světla - jé, to kočce krásně září oči, jak to, že mi to do dnes tajila?
Zapnul jsem opětchlazení, z neklidu, snad ne z horečky, co se to děje? Pořád dokola, rána a světlo. Vlastně naopak, světlo a bbbrrrummmrrruu Ani předení jsem už necítil... Padal jsem do dřímoty a procital - bbbrrrum, bbbrrrum!
Z veliké dálky se nesl tenký zvuk - děcko brečelo, jako by nikdy nemělo přestat...
Sud s vodou byl lehký, svět byl lehký, i bručení sláblo. Probral mě pocit - snad, že jsem ztracený... sám, kus mě chybí... Do takových snů aby hrom bacil!

Kočka, kočka, v tom bude potíž, neeee, kde mám kočku? To nebrečelo děcko, to bylo žalostné mňoukání!
"Tygře, tygře pruhatý, Bényku, Rohlíčku, halooo, huhuhuuu, kdo jste vzhůru?"
Kolikrát jsem asi volal..., noc byla tak dlouhá...
"Ztratila se mi, vyskočila oknem, chtěla chytat ty světla, říkáte jim blesky! To jsem nešťastný! Copak neviděla, jak je to vysoko? 4 patra, ještě k tomu zmokne!"

Nevím přesně, jak dlouho ke mně tygr promlouval, trpělivě, chlácholivým hlasem... Ujišťoval mě, že jsme všichni, je přece noc, kam by kdo chodil, sám do neznáma...
"Tygře, ty sis zase hrál na motorku? A nenašel jsi venku děcko? Muselo být o moc menší, než je Sabina z našeho domu... A tolik světel, co to bylo?"

"Ty, soudku, nejsi zase nemocný?" zeptal se tygr starostlivě...
Pohladil kočku a ta zapla svůj motorek...
"Ba ne nemocný, zoufalý jsem chvíli byl, nejistý, docela mimo, moc podivně jsem se probudil, promiň, všechny jsem vyrušil. Přesto, že nemám ponětí, co se vlastně stalo a nestalo, jsem moc rád, že vás všechny mám u sebe a kočička přede," přede, rrrrrrrr, rrrrrrr.
A zase jsem spal..., vděčný, smířený, spokojený. Na ten kočičí výlet se raději nikdy nezeptám.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ajencinsvet ajencinsvet | Web | 6. června 2011 v 10:33 | Reagovat

Ahoj, soudku... Taková probuzení znám. Občas se tak divně probudím, a neprobudím... Něco se mi divného zdá, pláču ze sna... Panička Mirunka je se mnou, mluví ke mně, hladí mě a já se pak uklidním. Jak jsem pořád s paničkou, bouřky se nebojím, ona je se mnou. Tak se taky neboj, tvoji kamarádi tě mají rádi!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama