Naši fanoušci z Facebooku už tuhle ukázku znají. Ale že máme poletuchu v dessignu tohoto blogu, dáme ji i sem!
Kdyby měl kdokoli z vás nějakou zajímavou knížku, povídku, básničku nebo třeba jen článek o veverkách, udělal by nám ohromnou radost, kdyby nám ho poslal. Předem děkujeme a tady je ta ukázka:
Poletuška asapan
úryvek z knihy Geralda Durrella Schůzky se zvířaty
Samosebou, že by se láska ke zvířatům neměla přehánět. Nedáte-li si pozor, může se jejich držení stát značně výstředním koníčkem. Přesně to se mi přihodilo minulé Vánoce. Rozhodl jsem se, že své ženě dám jako dárek americkou poletuchu, roztomilého hlodavce z čeledi veverkovitých, kterou jsem si vždycky přál a o níž jsem byl přesvědčen, že z ní manželka bude mít ohromnou radost.Zvíře v pořádku došlo a oba jsme jím byli okouzleni. A protože nám poletucha připadala značně nervózní, rozhodli jsme se, že si ji na pár týdnů vezmeme do ložnice, aby byla co nejvíc s námi a mohla si na nás zvyknout. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se poletucha neprohryzala z klícky a neusídlila se za naším šatníkem. Zpočátku nám to připadalo docela roztomilé. Sedávali jsme po večerech v posteli a pobaveně sledovali její akrobatické kousky na šatníku i to, jak cupitala po komodě, kam jsme jí pravidelně chystali lahůdky v podobě ořechů, jablek a podobně. Přišel silvestr a my byli pozváni na večírek, na který jsem si chtěl vzít smokink.Všechno klaplo až do okamžiku, kdy jsem otevřel zásuvku prádelníku. V tu chvíli jsem znal odpověď na otázku, jež mě už delší čas trápila: kam si naše poletuška schovává všechny ty oříšky, jablka, kousky chleba i ostatních potravin, které jsme jí předkládali? V zadní části prádelníku zela prokousaná díra a moje zbrusu nová smokinková šerpa, kterou jsem dosud neměl ani jednou na sobě, připomínala jemnou madeirskou krajku. Z takto získaných cancourků si poletucha s neobyčejnou pečlivostí zbudovala na mých svátečních košilích malá hnízdečka a do nich uložila sedmdesát dva lískových oříšků, pět vlašských ořechů, čtrnáct kousků chleba, šest moučných červů, dvaapadesát kousků jablek a dvacet kuliček hroznového vína. Víno i jablka samosebou časem shnily a jejich šťáva zanechala na náprsenkách mých košil vpravdě picassovské obrazce.Na ten večírek jsem tehdy šel v obyčejném obleku. Naše poletucha je nyní v paigntonské zoologické zahradě.Když má žena svého času poznamenala, že by bylo moc pěkné mít doma vydru, rychle jsem převedl řeč na jiné téma.







pěkný dess, veverky mám ráda, ikdyž mají blechy...