Ahoj, hlásí se soudek sudok!
Když si ta naše kočka Labanda chodí ke mně pro vodu, tak jsem jí tu minipísničku ze článku o předení upravil a prodloužil, aby se nebála. Ona se pořád prohlíží a myje, ale s pejskama ne a ne jít ven! Tak snad na mě dá a odváže se!
Ty seš jen malá kočka, hu,
na Berna nemáš odva hu!
Jen si mu vyskoč na záda,
svez se, to bude paráda!
Nestihne brzdit u dveří,
neškrábej, on ti uvěří,
i štěkat stihne za běhu,
pak svalíte se do sněhu!
Když budeš mít dost kuráže,
Bern okolí ti ukáže!
Můžeš i vrnět potichu,
dělat mu teplo v kožichu!
Ty seš jen malá kočka, mňau,
klidně vás doprovodí čau!
A než den s nocí mine se,
Bern vás zas domů donese.







No ono to kočkám chvíli trvá, než se s pejskama skamarádí. Já ale znal jednoho kocoura, co se dal s jedním jezevčíkem náramně dohromady. Kocour totiž vylezl na linku, kam pejsek nemohl a když na něj pes začal štěkat, shazoval mu dolů jídlo, aby byl tiše. A tak se ti dva stali přáteli a pili klidně z jedné misky.