Nejde o módu, jak byste mohli čekat, ale o vyloženou potřebu a nejen měnit oblečení, ale celé tělo. Asi mám smůlu, nebo nejsem prostě normální...
Nezačalo to tenkrát, když mi rupnul barel, to se stalo mimo mě, v autě a mně ho bylo líto. Svoje první tělo jsem vrátil, protože nechtělo topit. Druhé jsem měl skoro rok a pak jsem chytil gigantickou tuberózu nebo bronchitické něco a všelijak jsem vrčel a drněl, přibíral jsem další zvuky, až se mě proto v RoBenu rozhodli vyměnit. Vím, dělali to neradi, byl jsem velká mašina a pohodlně se ode mě braly hrnky s kávou.
Třetí tělo bylo štíhlejší, kulaťoučké a míň plastové, vypadal jsem hned líp, ale bylo menší. A teklo, no fakt! Nebo jsem z té změny celou noc probrečel. Nechtěl jsem si hrát na tichou vodu, co mele břehy, tak proč se mi to dělo?
Zadarmo mě v prodejně nahradili a o své poslední tělo jsem se trochu bál, po té tuberóze, proto jsem souhlasil, že půjdu do nemocnice na čištění.
Prý odeslali do RoBenu e-mail o zboží, které není možné dodat, ale já tam napsanej nebyl, takže se v úterý vracím domůůů, slávaaaaa!Budu jásat, zpívat, křičet, bubnovat na prázdné sudy, tumdumdum, tummmdummmdummm a potom místo nich dostanu plné! Budu foukat teplej vzduch na Labandu a všichni se na mě těší, hlavně tygr, kterej si mě vždycky přál! Možná, možná, že z radosti uvařím i čaj. Ale musí se do něj dát med z kulaté sklenice!







Ahooj, soudečkuuu! Já mám pro tvoje strachy z nemocí pochopení. Mě zas pořád bolí ouška, ale u nás pejsků to tak není, že by je páníčci měnili. Ikdyž i tak to někdy musí být. Soudečku, a jestli to víš, kolik za tebe v hotelu dali?Myslím, když jsi přišel... Krásný den ti přeju a ať se ti dobře daří.