Nesem se v batohu obklopení oblečením a těšíme se... Užíváme si jízdu autem i vlakem. Nedávno jeli naši dva dospěláci v jídelním voze a moooooc to tam vonělo. Číšník se o ně hezky staral a my jsme věděli, že na nás budou hodní jako vždycky.
Líbí se nám šumění vody - víme, že na nás do batohu nemůže. Ani při lezení po horách bychom se neunavili, ale kdo by nás tam nosil?
Byli jsme na Slovensku na Oravě u moc prima rodiny, akorát na nás na terase nezbylo místo...
Byli jsme mockrát v jednom kempu v chatičce, tam jsou malé postele a fůra veselých zvuků, kohouti a žáby...
Někdy loudíme, ať nás naši dospělí vezmou do restaurace, taxíku, nemusí nic připlácet. Máme dobré uši a posloucháme ruch kolem.
A někdy - jen někdy jedeme sami - Rohlíček, Bényk, Bern, Virusek a Tygr naší virtuální parní mašinou, klidně až do Švýcarska k horám. To vám je vyhlídka, jedna radost. Ani nejsme schovaní v zavazadlech!
Opravdickou párovkou jsme taky jeli - do železničního muzea v Lužné u Rakovníka, nikomu jsme se však neukázali. Mašinka supěla, frkala a kouřila, jen ty saze by nám slepily plyš!
Na Dni Kozla v Popovicích, to vám bylo drama. Napřed strrrrrašně pršelo, hned jsme měli strach - a potom přišli Jumping Drums a začali bubnovat. Byli super, strach se jich polekal a utekl pryč. Šíleně tam všude vonělo jídlo - kuřata, steaky a klobásy. Jaká škoda, že to my huňáči nejíme.
Jen ať nás nestihne žádný trest,
vždyť čeká ještě tisíc cest,
ať už je objeví hračky či lidé,
z každé z nich pěkná vzpomínka zbyde!!!








Huňáčky by bolelo moc bříško a plakali by, to neeeechcem. Zdravím huňátka a jejich velké lidské kamarády!!! Neubližujme plyšákům, jsou to naše kamínky snů!!